Rozloučení s Prezidentem Kostelců Janem Nejedlem

Poslední rozloučení s Janem Nejedlem se konalo v Kostelci nad Labem 5. září 2023 ve 14 hodin v obřadní síni Husova domu.

Za všechny, kteří se přišli s Honzou rozloučit, se loučil Richard Bergmann.

Vážená zarmoucená rodino, vážení smuteční hosté, kosteláci, kostelané, kostelečáci kostelčané. Sešli jsme se zde, abychom se naposledy rozloučili s panem Janem Nejedlem. S Jendou, jak mu říkali jeho nejbližší a také s panem prezidentem. Ano prezidentem všech Kostelců v České republice a jednoho dokonce i na Slovensku.

Honzova kniha života se začala psát v soukromém pražském sanatoriu dne 18. května 1948, kdy se do hudebně založené rodiny Václava a Jaroslavy Nejedlových narodil malý Jeník. Rodiče mu zakrátko nadělili i bratříčka Václava a sestřičku Marušku. Tatínek v žertu rád říkával, že má doma celou Prodanou nevěstu, přičemž za kecala označoval rád sebe. Umělecké geny v sobě nikdy nepotlačoval a hrou na klávesy si krátil volné chvíle a zpříjemňoval společná sezení v kruhu svých známých a kamarádů. Inspirací mu mohla být i nejslavnější česká Libuše paní Marie Podvalová, která byla u Nejedlů častým hostem.

Čas ubíhal a z malého Jeníka se stal gymnazista Honza, který si dodělal zeměměřičskou nástavbu. Půl roku strávil v zahraničí. Žil u svého strýce, filmového režiséra Františka Čápa v Portoroži v bývalé Jugoslávii, dnešním Slovinsku. Zde získal lásku k filmům pro pamětníky a s řadou herců díky strýci udržoval i přátelské vztahy. Po návratu zpět do rodné vlasti začal pracovat v podniku ČSAD Praha Florenc. Nejprve jako referent jízdních řádů a o tři roky později jako řidič linkového autobusu. Toto povolání dělal celých 38 let a najezdil přes jeden a půl milionů km bez nehody. Cestování měl odjakživa v krvi. Už jeho dědeček ho vedl k lásce k vlakům a k cestování. A právě dědeček mu prozradil rébus ke slovu KOSTELEC. KOS jako zpěvný pták, TELE jako mládě od krávy a C jako římská stovka.

Možná dědečkův rébus, nebo náhoda, kdž Honza zaskočil za kolegu, který jezdil víkendovou linku Praha Náchod, tomu chtěly že se Honza dozvěděl o dalším z Kostelců. Tehdy si v Náchodě při povinné tříhodinové přestávce pročítal vyvěšené jízdní řády a na lince Náchod Trutnov objevil město Červený Kostelec. A tak vznikla myšlenka navštívit všechny Kostelce. Jeho putování začalo v Kostelci u Křížů v roce 1974 a skončilo na konci srpna 1975 ve slovenském Kostolci. Tehdy začal vznikat jeho soukromý archiv věnovaný všemu, co mělo nějakou souvislost s Kostelci.

Porevoluční doba dala Honzovi nový impuls v podobě myšlenky zrealizovat setkání Kostelců. S tou mu tenkrát pomohl Ing. Jiří Kahoun z Kostelce nad Černými lesy, kde v červnu 1992 odstartovala nepřetržitá série každoročních setkávání Kostelců pokaždé v jiném Kostelci.

Nezměrná píle a aktivita při propagaci setkávání Kostelců přivedla Honzu Nejedla až k čestné funkci prezidenta Kostelců, která mu byla udělena v roce 2003 v Kostelci nad Labem.

Letošní 31 setkání Kostelců bylo pro našeho pana prezidenta Kostelců v ČR posledním. Od teď už na nás bude dohlížet z nebeské výšky a smát se našim pošetilostem (a hlídat nás, jestli to děláme dobře) My všichni Kostelečáci víme, že tam nahoře na to dohlížení nebude sám. Že tam bude mít dobré pomocníky v podobě Jiřího Kahouna, Karla Cejnara a Čendy Hubky, kteří byli taky nadšenými Kostelečáky.

Nám nezbývá, než tuto krásnou myšlenku držet dál a nedat zapomenout na skladby, kterými nás těšil. Ať už to byla Kostelecká polka, nebo nezapomenutelný hit „madono má“.

Jeníku, Honzo, Náš Prezidente všech Kostelců díky za vše

Čest tvojí památce

(fota v sekci Fotogalerie)